Please reload

Nedávno jsem napsala

Můj první rok bez šéfů

February 5, 2015

1/2
Please reload

Vybrané příspěvky

Špilberk Food Festival 2014

June 7, 2014

Bylo to sídlo moravských markrabat, vězení sloužící k izolaci nebezpečných zločinců v období Rakouska-Uherska, ale i naplňování nacistických ideálů za druhé světové války. Dnes Špilberk funguje především jako muzeum, upravený hradní areál však láká i k procházkám bez jeho návštěvy, stal se také místem konání kulturních akcí, jakými jsou Letní shakespearovské slavnosti nebo Mezinárodní hudební festival Špilberk. A poslední tři roky je také cílem milovníků gastronomie – okolí hradu se totiž vždy na tři dny promění v působiště řady restaurací, a tím v jednu obrovskou letní zahrádku. 

 

Moje účast je zatím 100%, po předchozích dvou relativně deštivých ročnících tentokrát skvěle vyšlo počasí. Festivalu kromě něj (to holt objednat nelze) prospělo zejména rozšíření na jižní terasu, ze které je pěkný výhled na Brno. Rozdělení festivalu do 3 dní navíc zaručuje, že i ty tisícovky návštěvníků (v oficiální závěrečné zprávě loňského ročníku se píše o více než čtyřech tisících) se rovnoměrně rozloží do celého víkendu (a ti, co přijdou naráz, pak po celém Špilberku).

 

Tentokrát jsem ochutnávku nabízených jídel zahájila více zostra. Místo předkrmu nebo polévky (ty koneckonců v nabídce restaurací, které mě zajímaly nejvíce, letos příliš zastoupené nebyly – možná i kvůli pozdnějšímu konání festivalu, a tím posezónnímu období chřestu, medvědího česneku a dalších jarních surovin) rovnou hlavním chodem s dvouřádkovým názvem: „Grilovaný hovězí steak z naší vyzrálé květové špičky Black Angus, podávaný s kachními foie gras, glazovanými liškami a česnekovým konfitem, burgundská omáčka, pečené bramborové fondány“ z dílny Monte Bú. Pokrm doplňovalo cuvée Fravignon (Frankovka a Cabernet Sauvignon) v pozdním sběru z Vinařství U Kostela. Jídlo nebylo vyloženě špatné, chutě relativně zajímavě sladěné, ale provedení a finální dojem jsem čekala mnohem lepší. Bramborový fondán byl velmi fádní, ale kvůli němu jsem na tohle jídlo samozřejmě nešla, o to větším zklamáním byl steak, který byl poměrně vysušený. Jídlo tak zachránila zejména tučná kachní játra, která si dávám, kdykoliv je zahlédnu v nabídce (ano, ochránce zvířat tím nepotěším, ale ono v brněnských restauracích to zase tak časté není :-) ). U druhého chodu jsem tak šla více „na jistotu“ – miniburger od Butcher´s jsem tady totiž ochutnala již loni (tenkrát měl podnik zrovna před otevřením a festival pojali jako způsob, jak o něm dát vědět). A stejně jako loni jsem rozhodně nebyla zklamaná. Maso šťavnaté, doplňovala ho dobrá karamelizovaná cibule, slaninka a zelenina, vše v malé bulce vlastní výroby.

 

Jako mezitečku jsme zvolily (byla to dámská jízda) sorbet z dílny Gelaterie PIAZZA, já si dala mix – banán-jahoda. Chuťově velmi dobrá záležitost, od sorbetu mezi jídly jsem si však slibovala pouhou neutralizaci chutí. Tento mě naopak trochu přeplácal. I proto jsem navázala espressem s pražírny Gill’s Coffee, na mlýnku měli kávu ze Sumatry. I přesto, že moje denní potřeba cukru byla vyčerpána už sorbetem, nakonec jsem neodolala míchanému drinku s názvem Sharp Voice na stánku Mattoni. Skleničky s chilli papričkou, které si nosili ostatní, mě totiž zaujaly hned po příchodu na akci. Kromě chilli nápoj obsahoval liči sirup, citrónovou šťávu, džus z černého rybízu a samozřejmě – mattonku.

 

Do bistra Castellana se chystám už dlouho, tak jsem si zde dopřála další navnadění v podobě mé oblíbené salsicci, tentokráte v „odlehčené“ verzi na salátku. Stánek Castellany se mi společně se stánkem Noem Arch (který byl ale nepoměrně velkoryseji pojatý) celkově líbil asi nejvíce, personál v italských červeno-bílých barvách, na pultu květináče s čerstvými bylinkami, o kus dále ležel parmazán… Takové domácí, stylové, pěkné.

 

Závěrečnou tečku už – alespoň pro mě – představovala pouze ochutnávka sýrů Président (holky zvládly ještě dortík :-) ). Kdybych ale již neznala nabídku Paštikárny manželů Jelínkových, volba by padla určitě na ni. Vínům jsem tentokráte příliš nedala, ani nevím, zda bylo větším důvodem to, že jsem tento týden absolvovala dvě degustace, nebo teplé počasí, případně pracovní plány po akci. Kromě již zmíněného Fravignonu jsem tak ochutnala pouze Cuvéé Bílé Organic od oblíbeného vinaře Jaromíra Galy.

 

Celkově vzato to byla podařená sobota, jediné, co mě na podobných akcích trochu štve (uvědomovala jsem si to i na nedávných Slavnostech chřestu), je možná marketingově zajímavá a pro provozovatele určitě praktická existence speciálního platidla. Špilberkové florény však můžete koupit nejméně po 10 kusech (250 Kč). Návštěvníci tak neustále musí řešit, jak to „nakombinovat“, aby jim jich zbylo co nejméně, za ty nespotřebované se totiž peníze nevracejí. Myslím, že snížení „povinného odběru“ by určitě většinu z nich potěšilo.

Please reload

Please reload

Hledejte podle štítků