top of page

Vinaři z Nového Šaldorfu se představili v Otevřené zahradě

Skvělé spojení rozsáhlé zahrady, ve které ani nevnímáte, že jste v samotném centru Brna, dobrých vinařů a grilování v podání restaurace La Bouchée nabízí po 10 čtvrtečních podvečerů festival Víno z blízka, který pořádá Nadace Partnerství.

Po velkobílovických, čejkovických a mikulovských vinařích se druhý červencový čtvrtek v zázemí Otevřené zahrady představili jejich kolegové z Nového Šaldorfu. První dvě degustace jsem si nechala ujít, mám tak srovnání pouze s mikulovskými vinaři. Zatímco "staří známí" jako Mikrosvín nebo Volařík na této ochutnávce nezklamali, ba naopak opět nadchli (zejména skvělá prezentace u druhého jmenovaného), byli i tací, jejichž vína jsem nedopila, což se mi stává málokdy (asi někdy i z úcty k výrobcům :-) ). O to lepší zážitek mám z degustace, která se konala druhý červencový čtvrtek. Příjemné teploty kolem dvacíti stupňů, nevtíravý hudební podkres houslistky Heleny Továrkové a to hlavní – samí dobří vinaři (rozdíly mezi nimi samozřejmě byly, ale myslím, že na všechny zúčastněné bych šla klidně znovu).

Začnu u (šťastného?) čtyřlístku vinařství, která mám ráda dlouhodobě. Z nich bych nejdříve vyzdvihla Vinařství Špalek. Po přechutnání jejich celé festivalové nabídky jsem našla favority v pro Špalka typickém Pinot blanc sur lie a "jejich" Sauvignonu 2013 VOC. Tím "jejich" odlišuju tento Sauvignon od druhého v degustaci, Šalfdorfského Kraváku, který se stal spojovacím bodem celého podvečera – většina z prezentovaných vinařů má víno pod touto zastřešující marketingovou značkou. Sauvignon 2013 mě zaujal rovněž u Piálka a Jägera, kromě něj jsem si podtrhla také véócéčkový Ryzlink rýnský 2013. A teď se ukáže marketér – k vínům z Arte Vini jsem se totiž před lety dostala jen kvůli jejich vignettě, kdy mě při objednávání vín zaujala a já – ač jsem do té doby o vinařství neslyšela – si vzala láhev na zkoušku. Na druhou stranu, pokud chválím za etiketu, slogan "Tak trochu jiná Morava" pracuje s (pro mě) jedním z největších marketingových klišé vedle například "více než jen". Z vín jedno-dvě vypíchnout nedokážu, jejich suchý styl mi prostě sedí. Kde a kdy jsem se poprvé setkala s víny Karla Šmudly, si už nevybavím, každopádně nemohu nezmínit jeho skvělé ryzlinky (vlašák v kabinetu 2013 a rýňák v pozdním sběru z téhož roku).

A překvapení degustace? Ta byla rovnou dvě. Vinařství rodiny Vojtkovy a Vinařství rodiny Nápravovy. Obě rodiny se sice (vzhledem k malému rozsahu vlastního vinohradu) vydaly cestou skupovaných hroznů, leč od dobře prověřených dodavatelů. U Nápravů jsme celou degustaci zahájili – příjemný majitel nám udělal průřez všemi víny, který doplnil povídáním o vlastní rodinné vinařské tradici (přesně tohle mi u většiny mikulovských vinařů chybělo). A hned první vzorek – Sylvánské zelené 2013 v kabinetu – zaujal. Podtržené (kup, kup!) mám na degustačním lístku také Rulandské bílé 2013 v pozdním sběru a Šaldorfský Kravák Sauvignon z téhož roku. U Vojtků jsme už končili, proto jsem si nedělala moc poznámek, každopádně nezklamalo nic z vyzkoušeného, v mysli zůstalo hlavně Neuburské 2013. Poměr kvalita/cena (90 Kč) naprosto bezkonkurenční.

A příště na Mutěnice!

Vybrané příspěvky
Nedávno jsem napsala
Přečtěte si i něco staršího
Hledejte podle štítků
bottom of page