La Bouchée nabízí skvělé spojení rafinovaných francouzských receptur a lokálních surovin

Přijela Vám vzácná návštěva, něco slavíte nebo si prostě jen chcete užít pěkný večer s dobrým jídlem a vínem. Kam se vydat? Jednou z letitých brněnských jistot je pro mě restaurace La Bouchée, inspirovaná francouzskou kuchyní. Kuchaři ale pracují také s čerstvými lokálními surovinami, podnik se hlásí k principům hnutí Slow Food. Koneckonců, síť svých dodavatelů nedávno lidé stojící za restaurací zpřístupnili prostřednictvím Mikrofarmy – obchodu s masem a zeleninou z nedalekých ekofarem – také zákazníkům, kteří si rádi připraví jídlo z dobrých surovin doma. Do La Bouchée chodím velmi ráda, kromě kuchařů (kuchyni po přestávce opět šéfuje mnou vychvalovaný Michal Hájek) je jednou ze záruk kvality také stabilní personál, s některými z číšníků se potkáváme již roky. Odchodem Daniely Kundrové, která nyní provozuje Restauraci Bohéma v Janáčkově divadle, však podnik přišel o výrazný tahák: akce Víno měsíce, pro které vybírala malé vinaře, zaručovala i mou častou návštěvnost; míst, která nabízela snoubení několika chodů s prezentací vína, v té době v Brně (a na tak vysoké úrovni) příliš nebylo. Akce se však v La Bouchée konají i nadále, jen již ne s takovou pravidelností. Jít do restaurace na večeři je však zážitek sám o sobě, několikrát ročně obměňovaný jídelní lístek denně doplňuje aktuální nabídka, číšníci Vám sami navrhnou několik možností úpravy čerstvých ryb nebo králičího hřbetu. Důvodem, proč sem tak nechodím častěji, je fakticky pouze to, že pro mě La Bouchée není restaurací, kam bych si zašla jen tak sama (na rozdíl například od nedávno recenzované Ery), možná trochu vyšší ceny (rozhodně však odpovídající kvalitě) a nadstandardní servis také bohužel odrazují od návštěvy pár mých známých, kteří se v takovém prostředí necítí dobře. Přichází však o hodně :-). Zatím poslední návštěvu jsem plánovala dlouho, velmi mě zaujala nabídka průřezu aktuálním jídelním lístkem v podobě tříchodového degustačního menu. Na alsaský koláč se šneky jsem již pěla ódy v minulosti, takže jen napíši, že je stále skvělý, následovalo bio jehněčí maso pečené po selsku servírované s restovaným špenátem a česnekovou bagetou (jehněčí v jakékoliv úpravě je již tradičně tahákem místní kuchyně), dezert (éclair s čokoládovým krémem a vanilkovou polevou) jsem si však nechala vyměnit za zmrzlinu ze slaného máslového karamelu. Ta pro mě byla nejen pomyslnou, ale skutečnou tečkou večera. K prvním dvěma chodům jsme si pak nechali doporučit odpovídající víno. Začali jsme Neuburským z vinařství Proquin, hlavní chod nás pak v preferencích rozdělil – kamarád zůstal u bílého, přešel jen na silnější francouzské Chardonnay, já se pustila do volby vyhovujícího červeného vína. V obou nabízených vzorcích z vinařství Stapleton & Springer (Roučí a Pinot noir, ročníky 2007) mi však přišlo příliš dominantní dřevo, asi poprvé jsem tak přikývla až u třetího nabízeného vzorku, kterým byl Zweigeltrebe ročník 2011 z Vinařství Špalek. Zweigeltrebe jsem si pak vychutnala ještě v cuvéé Muzika Nach Milana Nestarce (kromě něj obsahuje ještě Rulandské modré) ze stejného roku. Mimochodem, právě možnost ochutnat z široké nabídky otevřených lahví (a další pro Vás klidně otevřou, ač si dáte pouze skleničku) je pro mě – vedle toho, že Vám velmi příjemná a ochotná obsluha dokáže doporučit dle Vašich preferencí – dalším plusem této restaurace. Cením si také toho, že kdykoliv mě zajímá složení některého z jídel podrobněji, nikdy se nedočkám odpovědi typu "to je tajemství šéfkuchaře", naopak, personál mi nejednou donesl sepsaný recept. A už jen třešnička na závěr, pokud Vás – stejně jako mě – štvou hosté restaurací, kteří i u večeře neustále musí telefonovat a Vy jste nuceni poslouchat jejich rodinné i pracovní záležitosti, v La Bouchée si od nich odpočinete – ve sklepním prostoru totiž není signál. Čas strávený v La Bouchée Vás tak zcela vytrhne od okolního světa a je zárukou skvěle stráveného večera. Tedy, s jedinou výjimkou – dobrého doprovodu – ten už je pouze na Vás :-).