Když na steak, tak do přírody

Vepřový bůček, roastbeef, steak z vepřové kýty v nabídce Bistra Franz. Nebo sýry a další mléčné výrobky v prodejnách Sklizeno. Tak jsem až donedávna znala Mitrovský dvůr. A pak mě jednou napadlo se podívat, kde že se ten statek vlastně nachází. Jaké bylo moje překvapení, když jsem zjistila, že se jedná o Mitrov "u nás", tedy v kraji Vysočina, pár desítek kilometrů od mé rodné vsi (ve které však již léta nebydlím). Protože mám pro farmy a statky slabost, cíl pro jeden z příštích cyklovýletů byl stanoven a po letošní cyklojízdě na Ovčí terasy a léta oblíbeném Zámeckém penzionu jsme se vydaly s kamarádkou od vlakového nádraží v Tišnově do Strážku.

Nebudu Vás nudit detaily z cesty (i když i ta pro nás byla cíl), pouze zmíním, že jsme ji naplánovaly tak, abychom tam a zpět nejely stejnou trasu. Ta do Strážku tak vedla po silnici přes Kaly a Jilmoví, zpět nás dovedla již značená cyklotrasa přes Žďárec. Mimochodem, protože obě jsou kvalitativně obdobné, očekávám, že za rok-dva u Kalů přibrzdí auto naložené žlutými cedulkami s černě nakresleným kolem a bude hned o pár desítek cyklotras více, aniž by se cokoliv jiného změnilo :-) (stejně, jako se událo u trasy přes Žďárec).

Již letmým pohledem od příjezdové cesty je zřejmé, že se v případě Mitrovského dvoru nejedná o žádný ministatek vlastněný rodinou po desetiletí, ale že za projektem stojí silný investor. Kromě statku a restaurace se v areálu nachází také prodejna masa a dalších výrobků a pořádají zde akce. Majitelé se zaměřili na produkci masa původně skotského masného plemene Aberdeen angus, na webu uvádějí, že bychom se zde na 550 hektarech ekologických pastvin dopočítaly 400 kusů. Spokojily jsme se s tím, že budeme věřit, přece jen přepočítání by trvalo, a radši se pustily do pročítání jídelního lístku. Předkrmy a polévky, široká nabídka steaků od poměrně i v Brně častých veverky a flanku přes rib-eye až po nejdražší t-bone. U každého steaku pak následoval popis, co od něj chuťově čekat, nechyběla také informace, z jaké části zvířete maso je.

My jsme nakonec zabrousily do kategorie burgerů, já zvolila jehněčí, kamarádka cheeseburger. Ale to předbíhám – po takovém sportovním výkonu jsme si totiž zasloužily také předkrm – naše hodování jsme tak zahájily kravským sýrem s rajčaty (kamarádka), já carpacciem. Chuťově výborné předkrmy lehce kazilo slabší pečivo, mimochodem, nejsem první, kdo jeho nižší kvalitu zmiňuje. Burgery pak byly podávané s domácími hranolky a česnekovou majonézou, jehněčí určitě patřil mezi ty lepší, které jsem kdy jedla. K pití sympatická nabídka půl litru kohoutkovky s ledem a citronem za 15 Kč. Celkový dojem umocňoval uklidňující pohled na pasoucí se všudypřítomný skot, na statku jsme tak strávily více než dvě hodiny a oběd zakončily ještě kávou. A na ten tentokrát nevyzkoušený steak se ráda brzy vrátím.