Můj první rok bez šéfů

Shromažďováním podkladů pro moje první daňové přiznání jako OVSČ symbolicky uzavírám svůj první rok na volné noze. Jaký byl? Pokud bych měla hodnotit jako na vysoké, dostal by známku B – byl velmi dobrý. Ačkoliv ne vše v něm bylo totiž jen růžové (a i o tom budou následující řádky) a i té dovolené bylo nějak méně, než když jsem byla někde zaměstnaná, jestli si za něco zaslouží "áčko", je to za to, co mi podnikání na volné noze přineslo nového (kontakty, rozšíření vzdělání), a hlavně za "zvýšení kvality soukromého života", jak všechny ty pozitivní změny nekreativně shrnuji :-).

A co rozhodnutí jít na volnou nohu předcházelo?

Někdo to přece dělat musí

Po 10 měsících v metropoli jsem si zase začala hledat místo v Brně. Ne, opravdu jsem nečekala, že ze mě někdo padne na zadek, ani plat, jaký jsem měla v KPMG. Hledala jsem práci, která by mě bavila, za odměnu, jakou mi nabídla nejmenovaná brněnská společnost v roce 2012, kdy jsem odcházela z VUT v Brně a ve finále se rozhodovala mezi ní a KPMG. Práce, která by pro mě nebyla jen zdrojem výdělku, ale také zábavou, však v Brně nebyla.

Nemá cenu zde rozepisovat něco, co tak skvěle ve svém článku shrnula Helena Továrková z Jihomoravského inovačního centra ("holčina na marketing" je prostě nepřekonatelná a zdaleka nemusí jít jen o start–upy). Já vím, že tu nezajímavou administrativní práci, zajišťovat ubytování kolegům–obchodníkům nebo občas uvařit kávu někdo prostě dělat musí (a aby si z toho někdo neodnesl jen to, že nechci vařit kávu – já ji vařím naopak ráda). A taky jsem to dělala. Celou vysokou školu, kdy jsem sbírala marketingové zkušenosti, moje práce obnášela i tyto nekreativní a neodborné části. A já byla za každou zkušenost hrozně ráda, každá z nich mě totiž posunula vždy k další (a lepší) práci. Jen jsem si teď někdy na těch pohovorech říkala, zda lidé, se kterými jsem se na nich potkávala, často ve stejném věku jako já, by dnes, když mají třeba na starosti celou agendu (a na oblasti nyní nezáleží), stále znovu nadšeně začínali.

Je skvělé, že máte ty zkušenosti

Navíc za plat, který mi sami nabízeli. Tím, že mi občas zdůraznili, že to, že nejsem čerstvá absolventka, oceňují dvěma tisíci hrubého navíc, srazili mých (v té době) 10 let praxe a certifikace. Měla jsem pocit, že sice každý uvítá zkušeného zaměstnance, ale není ochoten ho zaplatit, zvlášť, když v jejich očích tu práci může zastat prakticky stejně dobře student čtvrtého ročníku vysoké školy.

Ale dost fňukání, tyhle zkušenosti mě totiž jen o něco dříve přivedly k nové roli, ke které jsem tak nějak přirozeně směřovala posledních několik let: když teď není pro mě zajímavá pozice, než dělat něco, co mě nebaví, to "místo" si vytvořím. V počátcích svého freelancerství jsem se tak nezabývala otázkou, jakou údajně řeší spousta začínajících OSVČ, tedy, jakou práci/službu mám nabízet. Co chci (a také co nechci) dělat, jsem věděla dost přesně. Zbývalo tak najít si klienty.

Že já nebyla větší fluktuant...

Tahle věta je samozřejmě nadsázka. Ale vychází z reality – nikterak se netajím tím, že největšími klienty jsou moji bývalí zaměstnavatelé. Znáte se osobně, vy víte, jak funguje jejich organizace, a oni ví, jak fungujete vy (i když volná noha samozřejmě není to stejné, jako být zaměstnankyní). Nikdy jsem z práce neodcházela proto, že by mě nebavila (o tom, že jsem měla na práci fakt štěstí, píšu už ve článku, na který odkazuji výše), na odchodu jsme se vždy dokázali domluvit tak, aby zaměstnavatel nepřišel k újmě a já měla zase volnou cestu. Zatímco u VUT byla následná spolupráce domluvena hned, z KPMG se mi s první menší věcí ozvali po 9 měsících od chvíle, kdy jsem si přestěhovala matraci z Prahy do Brna. Z mých tří zlomových zaměstnavatelů v současné době sice pro jednoho nepracuji, ale i tam se opět něco rýsuje. A občas s něčím menším ráda pomůžu i katedře, na které jsem studovala nejdéle. Možná i proto si mě dali do galerie svých absolventů :-). Všimla jsem si, že někteří (potenciální) noví klienti berou moji spolupráci s "bývalými" jako známku kvality mé práce. A mě ta činnost pořád baví. Jak VUT, tak KPMG jsou navíc super značky s reálným obsahem, ať už je jím poskytování kvalitního vzdělání a praktický výzkum nebo špičkové poradenské služby.

Ne dodavatel, ale partner

O klientech toho napsali freelanceři už hodně. Někteří s větší opatrností, jiní naplno. Od začátku jsem měla představu, že nechci být "pouhým" dodavatelem služby a nechci pracovat pro někoho, kdo k naší spolupráci bude přistupovat stylem "my vás platíme, vy to udělejte, jak řekneme." Chci být PARTNEREM. Nechci odvést práci, za kterou si nemůžu stát, přestože klient to tak chce (a vy si myslíte, že je to nesmysl), zároveň mě zajímá, jak věci, které doporučím nebo navrhnu, fungují. Jeden z nových klientů, pro kterého jsem moderovala focus groupy, se mě jednou zeptal, zda píši prodejní newslettery. Měl totiž pocit, že všechny ty, co mu psali direct mailoví rutinéři, byly nezajímavé a mohly být použity prakticky univerzálně; stačilo vyměnit značku a jméno produktu. Došlo mi, že jsem pracovala v tak specifických segmentech, že jsem text tohoto typu nikdy nepsala (ano, psala jsem texty do newsletterů, ale nikdy nesměřovaly k prodeji). A to jsem klientovi také napsala. "Jestli se Vám do toho chce, zkuste to, za práci Vám zaplatím bez ohledu, zda výsledek použiji," byla jeho reakce na moje přiznání. Jeho odvaha mě zaujala, ale nechtěla jsem dostat peníze za něco, co skončí v koši. Navrhla jsem tak změnu: "Zkusím to, Vy mi řeknete, co a proč se Vám nezdá, a já to upravím." Vyšlo to s menším laděním napoprvé: 100 direct mailů ve 2 variantách (testování, která bude úspěšnější) rozesláno. Bohužel je asi jasné, že když člověk dělá zakázku velmi malého rozsahu, nemůže se jí věnovat tak, jak by ideálně chtěl, z partnera se prostě stává milenec.

S některými poptávajícími se bohužel nedomluvíte. A "chyba" nemusí být na ničí straně. Prostě máte jiné představy o práci samotné, způsobu (opravdu nechci a vlastně ani nemohu (schůzky, prezentace...) být celý den uvázaná u počítače a čekat na Skype hovory, ale emaily vyřizuji operativně z mobilu) nebo místu jejího výkonu (sedět někde v kanclu od–do se všemi nevýhodami zaměstnání a zároveň se všemi nevýhodami OSVČ opravdu nedává smysl). Nebo si jen nesednete lidsky a víte, že by to prostě nefungovalo. A to se stává, i když člověk hledá zaměstnání.

... slibem nezarmoutíš

"Máme toho opravdu hodně, počítáme, že Vás vytížíme tak na 50 %." Nebo "musíme teď něco dodělat, ale v srpnu se do toho společně pustíme". Kolik variant na tohle téma já už slyšela. A kolik zakázek nevzala proto, že jsem s naslibovaným objemem už tak měla pocit, že budu muset na nějakou dobu zapomenout na spánek. Přišlo mi to fér: vy jste mi slíbili práci, tak já pro vás musím být volná. Začátečnická chyba par excellence. Proto na otázku "Máte teď volné kapacity?" už odpovídám vždy kladně. Je lepší toho mít chvíli více, než se dostat do stavu, kdy nebudu mít několik týdnů do čeho píchnout, protože (a to si přiznejme, že tak někdy je) v dané firmě je pro ně momentálně marketing prioritou číslo 26, kam se posunul poté, co si do kanceláře koupili nový kávovar.

(Nejen) Brno žádá online

Když pročítám nabídky na externí spolupráci, mám pocit, že jiný než online marketing prostě neexistuje. SEO, PPC kampaně, to vše prostě frčí. A zvlášť v Brně. Ale pak si položím otázku: opravdu by tě to bavilo? A tím úvahy, zda ještě nezměnit svoje zaměření, skončí. Do okamžiku, kdy vidím další zajímavé inzeráty :-).

Takže online neděláš, co teda vlastně děláš?

Jako lékařské dítě jsem si k tomu, co umím a nabízím, našla přirovnání. Marketér mého typu je jako praktický lékař. Jako on nemusí umět odoperovat srdce, ale musí poznat, že to, co vám hrozí, je infarkt, já nemůžu předstírat, že umím vše od výzkumů přes event marketing po online. A mou znalost některých směrů marketingu s nadsázkou shazuji například také v mém mentorském profilu. Že vám zrealizuji PPC kampaň, vám tedy nenabídnu (i když jak na ni, také zhruba vím), ale každopádně bych měla vědět, že to, co vám chybí, je právě ona, registrace v katalozích konferenčních prostor, pokud hledáte klienty, kteří vám je obsadí, nebo bych vás naopak měla odradit od inzerce na Rádiu Petrov, když máte produkt pro cílovou skupinu 10-15 let, případně od profilu na Facebooku, když nemáte obsah, kterým byste jej plnili, a vaši klienti se stejně na této sociální síti nepohybuji (ale já vím, že jste četli, že být na FB je in :-) ). Že to vše zní logicky a nepotřebujete na to marketéra? Pak vám gratuluji :-).

Když stejně hodně pracuješ pro ty bývalé zaměstnavatele, nechceš se vrátit?

Nechci (a je otázkou, zda by to chtěli oni :D). Se vší úctou k mým bývalým zaměstnavatelům i dalším firmám, které, když jsem již nehledala, mi to zaměstnání nabízely, nevím, jak skvělá by musela být pracovní nabídka, abych se toho všeho vzdala. A co tím vším myslím?

Svobodu

Nemusím do práce na osmou. Nemusím také v kanceláři sedět do 18 hodin, bez ohledu na to, jestli zrovna ten den mám hodně práce nebo zda jsem produktivní. Někdy je totiž mnohem lepší se po obědě sebrat a jít se na hodinu projít, projet na kole nebo podívat na přenos biatlonového závodu. A nebudeme si nic nalhávat, většina zaměstnavatelů vám tohle neumožní. Když je hezky a já nemám termín, klidně se na dvě hodiny od počítače zvednu a pracuji pak do noci, kdy mi to mnohem více vyhovuje a jsem výkonnější. Jsem pánem svého času (tedy skoro, viz závěr :D).

Prostě na sobě makáte

Pokud nechcete, aby vám ujel vlak, koneckonců i musíte. I když mě můj obor baví a jako tlak to rozhodně neberu, více teď vnímám užitečnost některých činností a klidně obětuji dvě dopoledne týdně čtení odborných článků, případových studií a sledování reklamních spotů. A makáte na sobě po všech stránkách. Když působíte jako freelancer, jste nejen specialista, ale také obchodník, musíte umět jednat a vyjednávat.

Různorodost práce

Pracuji sice pro svoje bývalé zaměstnavatele, ale na VUT mi zůstala jen část mé kdysi rozsáhlé agendy, pro KPMG dokonce dělám zcela jinou práci, než na kterou jsem tam nastoupila na plný úvazek. Musím (a chci) proto mít i nové klienty, moje činnost je díky tomu různorodá nejen z hlediska zákaznického spektra (to jsem měla ráda na agenturní práci), ale také rozsahem aktivit. Někdy navrhuji dotazník nebo analyzuji data, někdy přemýšlím, jak celý marketing nastavit, jindy hledám vhodná synonyma do textu. A naopak zbytečně neschůzuji :-) (samozřejmě, i k mé práci schůzky patří, ale omezuji je na nutné minimum, což ve firmě mnohdy nejde).

A tak neříkej, že ti nechybí ten sociální kontakt...

Nechybí :D. Dnes už neskrývám to, že jsem poměrně velký introvert. To neznamená, že se se mnou nedá bavit, že neumím zvednout telefon (přiznávám, upřednostním jiné formy komunikace) nebo že ráda nezajdu s klientem na oběd. Pracuji navíc z domu, kde mám relativní klid, a jsem tak mnohem efektivnější, než kdybych seděla v open spacu. Zvlášť kvůli povaze mé práce (nejsem ten produkčně–organizační marketér, jsem ten analytik a psavec). A většina mé práce se dá dělat zcela na dálku, i proto ráda přijímám zakázky napříč republikou. Stejně tak jsem ještě ani na okamžik neměla pocit, že bych měla jít pracovat do coworkingového centra. Uznávám, že pro networking je to super věc, ale i já kolem sebe mám pár lidí z oboru, jen spolu nesedíme v jedné kanceláři.

Jestli mně občas něco dělá problém, jsou to úplně jiné věci, kterých jsem si však vědoma a intenzivně na odstranění svých chyb a nedostatků pracuji :D (třeba na změně přístupu, že opravdu nemohu být k dispozici 24/7, protože nejsem infolinka s třísměnným provozem, s čímž souvisí také to, že i já si mohu dovolit třeba týdenní dovolenou a holt prostě ten týden nebudu).

Takže teď už zbývá jen doufat, že freelancerskému roku 2015 vystavím za 12 měsíců diplom, kde bude krásné velké A. Já se na ten svůj druhý rok na volné noze už moc těším.