Please reload

Nedávno jsem napsala

Můj první rok bez šéfů

February 5, 2015

1/2
Please reload

Vybrané příspěvky

8 věcí, které žijícím v Praze závidím

August 23, 2014

Ne, nebudu psát o metru, o kterém jsem si kdysi také myslela, že nám v tom Brně chybí, ale když můžu, v Praze se mu naopak vyhýbám. Možná jen jezdím na špatné směry a přestupuji v blbých uzlech, ale metro mě štve hlavně kvůli lidem, co jím cestují – většina hrozně spěchá ("jsme byzy") a od rána se tváří nasupeně. A taky tam fouká, což má za následek, že jsem si paradoxně v byznys prostředí přestala rovnat vlasy. Ale shrnu 8 věcí, co Praze a jejím obyvatelům, ať už rodilým nebo naplavenině, dočasným nebo trvalým, závidím. Samozřejmě, že míst, která jsem si oblíbila, je mnohem více, ale na těchto jsem strávila asi nejvíc času po dobu těch necelých desíti měsíců, co jsem zde byla.

 

Vltavu

Města, v nichž jsem byla a jejichž středem protéká řeka, mají prostě svoje kouzlo. Dublin, Londýn, Lyon… O Paříži nemluvě. Cože, že má Brno dokonce dvě – Svitavu a Svratku? Mm, ale když už se k některé z nich nějakým omylem dostanete (kdo by chtěl dobrovolně k rozpadající se budově Zbrojovky, i když tam vede cyklostezka), je vám z toho spíše smutno a snažíte se zmizet, než si užít procházky po nábřeží (to tam koneckonců ani nemáme). Kolem Vltavy můžete chodit, běhat, jezdit na kole, nebo v mém případě koloběžce, má to svou atmosféru.

 

Kina

Atlas, Bio Oko, Kino Mat, Kino 35 (už jen kvůli té francouzštině), Evald, Světozor, Lucerna nebo i promítací sál Národního filmového archívu Ponrepo – v prostorách těchto fantastických kin jsem strávila něco hodin. Zrekapitulujme si Brno: Art, Lucerna. Jo, pardon, jen Lucerna. Do Artu, co skončila Scala, se už taky moc nedá chodit. A rozhodně ne na filmy žánru, který mu dal jméno.

 

Divadla

Když kina, tak i divadla. Nebudu vypichovat jedno, ale když si v Praze odpoledne vzpomenete, že půjdete ještě ten večer do divadla, často máte i šanci. Když si v Brně vzpomenete, že chcete do divadla, za čtvrt roku je jedno místo vaše. Když máte známé, můžete jít i s někým dalším.

 

Jazzdock

Ačkoliv v průvodcích pro turisty je jazzovým místem číslo jedna Reduta, pro mě byla zklamáním. Čekala bych více elegance, dramaturgické kreativity a tak vůbec. Ale proč to dělat? Reduta žije z cizinců, a ti se točí. Stejné umělce (jen v mnohem širším záběru s odklonem od jazzu do bluesu, swingu i žánrově obtížně zařaditelných stylů, koneckonců, škatulky nemám v hudbě ráda) a za poloviční ceny vám však nabídne také Jazzdock. A opět jsme u Vltavy, vlastně tentokrát na ní – vychutnáváte víno nebo koktejl v baru, co patří do TOP 10 v České republice dle Maurerova výběru (pro rok 2013 je dokonce druhý), míjí vás parníky a je vám prostě dobře.

 

Kavárnu Slavia

Také turistická, a tím do určité míry neosobní, ale přesto si ponechala mou přízeň, kterou k této kavárně chovám už řadu let, a řekla bych, že tak 70 % mých výletů do Prahy zahrnovalo už tehdy její návštěvu (občas proloženo Café de Paris nebo Café Lounge). To spojení místa, kde sedávali Werich, Havel, Šimek, (na turistické místo) slušné kuchyně za relativně normální ceny, krásného výhledu na Vltavu i Pražský hrad a večerního klavíru, je pro mě prostě návykové. O mém vztahu k ní i tom, jak o ní mluvím, svědčí asi nejlépe to, že když tenkrát bouchl plyn na Divadelní ulici, zazvonil mi večer telefon. Mamka, která celej den trávila v ordinaci a nevěděla, co se děje, jen v rádiu slyšela: výbuch, Národní, Slavia, a přesto, že věděla, že mám plánovanou dovolenou v Brně, zajímalo ji, zda jsem přece jen nejela do Prahy, a kde bych asi podle ní tak žila svůj prostopášný život :-). Když mi volala, seděla jsem na terase Bohémy v Brně :-).

 

Galerii Jaroslava Fragnera

Místo, kam jsem rovněž chodila už před mým pražským obdobím, ale teď jej navštěvovala každý měsíc, jak vznikla vždy nová (a pokaždé úžasná) architektonická výstava.

 

Víno klub

No dobře, tak tady mají bar, no, vždyť vína si od nich stejně objednávám online už léta i v Brně. A degustace se dělají i v Brně (jinými). Nojo, ale, když strávíte pár degustačních hodin v tomto baru, cítíte se jako… jo, jako na Moravě. Koneckonců, vedou to a pracují tam snad jen Moraváci :-). A mít možnost spoluvybírat kolekci vín, která šla do prodeje, byl taky zážitek. A samozřejmě hrozná zodpovědnost :-).

 

Práci

Je to tak, z Brna možná bude v nadsázce nové Silicon Valley, ale přiznejme si, nás humanitně vzdělané to město příliš nepotřebuje. Reklama, marketing, PR a jiné služby, to vše frčí v Praze. Paradoxně mám ale pocit, že KDYŽ UŽ máte to štěstí a můžete se tomu věnovat i v Brně, je to tam na jiné úrovni. V Brně totiž nejsou velké marketingové týmy, a musíte tak umět řadu věcí, což je pro vás výhodou, když hledáte příště. Loni na jaře se mě na jednom pohovoru v Praze zeptali, proč chci do Prahy. A já jim s upřímnosti sobě vlastní řekla: Ale já nechci do Prahy, ale na všech dobrých místech, co v Brně jsou, už jsem byla.

 

A Brnu v podstatě děkuji za nedostatek zajímavých příležitostí, jinak by tento statut nikdy nevznikl. Jsem ráda, že jsem to udělala. A teď jsem hrozně ráda, že jdu zpět :-). Jen doufám, že alespoň jedno dobré místo nám tam za tu dobu přibylo.

 

Tento příspěvek jsem psala na konci května 2013 jako poznámku pro můj Facebook. 

Dnes bych toho moc nezměnila – snad jen: 

  • přepsala, že v Brně nám už zase fungují 3 kina (jo!)

  • zakončila to, že vlastně ani nevím, jaká je nyní pracovní nabídka, protože jsem si svoje "místo" vytvořila sama

  • pozastavila se nad tím, jak trestuhodně málo nyní chodím pracovat po kavárnách, když každý druhý telefonát od někoho začíná: Neruším Tě, nejsi někde v kavárně? (každý první pak: Nevzbudil/a jsem Tě? – ach, ty předsudky spojené s freelancingem :-) ).

     

 

Please reload

Please reload

Hledejte podle štítků
<