Please reload

Nedávno jsem napsala

Můj první rok bez šéfů

February 5, 2015

1/2
Please reload

Vybrané příspěvky

Výlet za “ničím“

August 31, 2014

„… a co tam budete dělat, vždyť tam nic není?“ zeptala se mě moje francouzštinářka poté, co jsem se jí po příchodu na hodinu s vyplazeným jazykem až na zem svěřila, že příčina mého nestíhání tkví v tom, že příští ráno jedu na 3 dny do okolí Nepomuku. Jako správná rodilá Plzeňačka totiž ví, že okolí opravdu zrovna neoplývá památkami UNESCO, ani se nejedná o přírodní chráněnou oblast. Středobod NIČEHO je však v malé Angus Farm, která stojí ve vesnici Soběsuky – a ta je opravdu NĚCO.

Restaurace s penzionem, na které právě oslavili 10 let působení (i když navazují na tradici rodinného pohostinství založeného v těchto místech již roku 1872), si získala věhlas dále než v širším okolí. Za skvělými (nejen) steaky sem jezdí například účastníci MňamBusu a koná se na ní Mistrovství ČR v míchání tataráku. A naprosto okouzlila i mě. Za víkend, co jsem s kamarádkou prochodila okolí (někdy to “nic“ totiž cíleně vyhledávám), jsme daly také slušný průřez jejich jídelníčkem – tedy steak, tatarák i burger. Jen na skvěle vypadající dezerty nedošlo. První den jsem si při pozdním obědu pochutnala na rumpsteaku ze stálého lístku, kamarádka si objednala kulatou plec s teplým řepovým salátem z jejich aktuální nabídky. Celé odpoledne jsme se pak těšily na večerní tatarák – můj „vítězný“ (připravený podle receptury posledního vítěze místní zmiňované akce) byl více tradiční, ale naprosto skvěle vychucený. Kamarádka zaexperimentovala, její italský ozvláštnily černé olivy a fíková marmeláda. Rovněž naprosto skvělý. Topinky jsme zapily plzeňským – čepují nefiltrované (že je to “jen“ desítka, mě i překvapilo) a klasickou dvanáctku.

 

Druhý den jsme se pustily do burgerů – tentokrát jsem klasiku oželela já a dala si trhaný, s kousky pomalu pečeného hovězího masa. A zaměřily jsme se také na místní vinotéku – odpoledne jsme si daly již po skleničce velmi dobrého rozlévaného francouzského Chardonnay, k hovězímu jsem před sázkou na jistotu – cuvée Merlot-Frankovka od Jaromíra Galy – měla potřebu zkusit víno, které šlo velmi na odbyt při našem prvním “pivním“ večeru u ostatních stolů. Že je Référence z produkce Gérarda Depardieu, mě sice trochu odrazovalo, ale jeho původ v mém oblíbeném regionu Languedoc-Rousillon převážil rozhodování na stranu „jdu do toho“. Upřímně? S Galou zdaleka nesrovnatelné. Ve prospěch Galy :-).

 

Samostatnou kapitolou jsou pak na Angus Farm snídaně. Vše z nabídky bylo z místní produkce nebo ze spřátelených blízkých farem – od párků přes vajíčka na slanině po obložený studený talíř s tamními uzeninami (a netamními sýry). K pití se – kromě kávy nebo čaje – podával pravý jablečný mošt. A pár vět si zaslouží také obsluha – tak neskutečně milá a ochotná i po tolika hodinách na place, mezi mnohdy i ne zcela příjemnými hosty (ty z pátečního odpoledne jsme měly chuť vidličkou propíchnout i my). I ta rozhodně přispěla k tomu, že po 2 dnech zcela dávám za pravdu místnímu sloganu Real steaks, real love. Tedy, pokud jde o vztah k jídlu. Jestli je to obdoba našeho „Láska prochází žaludkem“, budu sem muset ještě někdy s pánským doprovodem :-). Teď mě totiž navíc napadlo, že kromě dezertů jsme nezvládly ani předkrmy (v nabídce je například domácí paštika, tlačenka nebo taliány). A to tak nemohu dlouho nechat :-).

 

 

Please reload

Please reload

Hledejte podle štítků