Please reload

Nedávno jsem napsala

Můj první rok bez šéfů

February 5, 2015

1/2
Please reload

Vybrané příspěvky

Jak se propít velkou degustační sobotou v pěti (no dobře, nakonec z nich bylo sedm) hodinách

December 11, 2014

V Brně se vám na 23 místech představuje 25 vinařů. A vy máte za úkol vytipovat trasu, která musí trvat zhruba 5 hodin (vánoční večírek s gymplem následuje) a na které chcete kamarádce, co dojela z Prahy (ale jinak je Moravačka jako poleno), ukázat, jak moc se Brno za těch pár let, co tu už nežije ani nestuduje, změnilo. 

 

Kde začít? Degustační sada s mapou se rozdává v atriu mé domovské fakulty, první zastávka je tak jasná: s ještě čistými skleničkami vyrážíme krátce po poledni na Sonberk do La Bouchée. A už nás tam u ochutnávky čeká známá tvář. Začínáme řadou Stříbrný Sonberk (všechna vína z ročníku 2013): na start zkoušíme Mladý muškát (zaujal, ale hlavně si k němu nevytvořit vztah, je již vyprodaný), pokračujeme Sauvignonem, cuvée z Rulandského šedého a Chardonnay a po Ryzlinku rýnském přecházím ke stejné odrůdě Velkého Sonberku. Po "třináctce" působí ročník 2012 samozřejmě méně svěže, ale je to přesně ten typický rýňák od Sonberku, co mám tak ráda. Odrůdovou degustaci zakončujeme "jedenáctkou". Ještě si nesmíme nechat ujít cuvée z Chardonnay a Rulandského šedého (2011, leželo zčásti na dubových sudech), poptat se na novinku, kterou dnes nepřivezli – jejich vůbec první ročník rosé (ale mě čeká na FSS – díky, Otto – sázím na Tvůj vkus, takže mi musí chutnat) – a míříme si to do Petit Cru. 

Sousedi na vinici, téměř sousedi i během Velké soboty (ta sobota jednou bude ještě pojem, tak jí už dám to "V" velké). Vinařství Gotberg. U prvních vinařů si ještě věříme, proto i tady zkouším na pár výjimek (sladší vína, která neocením) většinu vzorků. Muškát pro srovnání, Sylvánské zelené je poslední dobou na degustacích opomíjené, nelze neochutnat mé oblíbené odrůdy – Sauvignon a Ryzlink rýnský. Z červených nám přítomný ředitel Michal Mlejnek, se kterým jsem se nedávno ocitla u jedné plotny na kurzu vaření, nalévá nejprve Frankovku, ročník 2012, výběr z hroznů. Na mě má trošku vyšší obsah tříslovin (což má asi většina Frankovek – počkat, právě jsem si nalila stejnou odrůdu od Lahofera, a připadá mi méně výrazná), co ovšem velmi oceňuji, je následné Rulandské modré 2011. Víno, které – jak se dozvídáme – nevzniká každý rok, je přesně to, se kterým z červených bych dokázala strávit večer. Vyšší obsah alkoholu (15 %), ale krásně plné víno, ačkoliv svoje nejlepší léta má údajně teprve před sebou. To my ostatně taky, a tak se loučíme s příslibem, že v létě zajedeme na návštěvu přímo do vinařství.

 

S již dobrou náladou vycházíme do mrholícího počasí. Chce to někam zapadnout na "svačinu". Operativně tak měním trasu – vyrážíme do Leporela na Maliňáku, vyhlédly jsme si tam předkrm – paštiku z kachních jatýrek s želé z růžového vína, nepohrdneme asi ani bramborovým krémem s bylinkami a gorgonzolou. Při příchodu nás sice trochu děsí "uvítací výbor", který nám říká, že si máme odložit a také, že se nemáme bát, ale Leporelo Plus je jedna z mých nejoblíbenějších restaurací v Brně (a naučila jsem tam chodit i kamošku při jejích samostatných výpravách do naší village), takže tuhle zastávku si nemůžeme nechat ujít. Kromě jídla také kvůli přítomnému vinaři – Vinařství Karla Války si pamatuji roky, je to pro mě "to vinařství, kde si pán maluje vignetty". Na jeho manželce, která degustaci vede, je poznat, že si během těch let na prezentaci vinařství zvykla – je skvělá, stejně jako jejich vína (zaujal zejména netypický vlašák 2013 sur lie). A samozřejmě také jídlo. Nakonec se totiž zdržíme i na dezert – terinku z belgické čokolády s pomerančovou redukcí – a kávu. 

Balíme 2 vinná želé na cestu. Já si už ani nenasazuji čepici, jednak déšť ustal, jednak příští zastávka je pár desítek metrů od Leporela. Konečně to uvidím hotové! A co to? Piano Wine bar, který v předchozích měsících vznikal pod Castellana Trattoria na Maliňáku. No, povedlo se. Sem musím brzy na jazz, slibuji si při ochutnávání vzorků z Krásné hory – Ryzlinku rýnského 2013, Chardonnay–Pinot Blanc 2013, Rosé Zweigeltrebe 2012, Zweigelu, který nechali macerovat déle, až rmut zčervenal, a Cuvée Bernety 2012. Ten se stal asi mým favoritem zde. 

Další dva vinaři nás čekají U tří knížat (tomu říkám efektivnost). U Proqinu nemůžeme jinak, než začít sekty: oba, jak Veronique (cuvée s převahou Neuburského), tak Stephanus (Riesling) jsou suché, Veronique je nám během pití představována slovy "křupavá", což mě trochu vyděsí, hrdla byla totiž hodinu před našim příchodem sekána šavlí. Jsem však uklidněna, že sklo ze sekání nikdy nepadá dovnitř láhve, opouštím tak myšlenky, kde je nejbližší nemocnice, a zkouším ještě Neronet ve výběru z hroznů (2012). Další z odrůd, které mě poslední dobou baví, tento vzorek je konzistencí jako sirup, přesto nepůsobí sladkým dojmem (což ani není, víno je deklarováno jako suché). V hloubi sklepa se skrývá ještě Víno Richard, které bylo pro mě překvapením loňského ročníku. Dnes mě nejvíce zaujal poslední degustovaný vzorek – Cuvée Filip, moravské zemské víno z ročníku 2011. Jak jsem poučena, tohle cuvée vždy připravují z 5 odrůd, kdy 4 jsou stálé – DNDN (memotechnická pomůcka :-)) – Dornfelder – Neronet – Dunaj – Nitra, pátá volba u tohoto ročníku padla na Cabernet Moravia. 

 

Vyrážíme na Staré Brno, blíží se čtvrtá hodina a my máme před sebou ještě 3 cíle (a 4 vinařství). Nejdříve chci kamarádce ukázat Kabaret Špaček. Tady toho moc nepřechutnáváme (asi potřeba pauzy), ale z produkce Trpělky a Oulehly, kteří u Špačka našli zázemí, mě nejvíce zaujal Sauvignon 2013. Do Degu je to jen pár metrů. (Spolu)majitel mě už zná, vyčítá mi, že jsem dlouho nepřišla na skleničku. Já vím :-(. "Ale neberte si to osobně, šéfe, jste skvělí, jen trochu daleko a já pořád po večerech pracuju, na skleničku to přes celé Brno ideální není". U Arte Vini si dám nejdříve veltlínový dvojboj – jejich "klasický" je více suchý, s potěšením konstatuji, že ten z VOC, co mám doma připravený k večeři pro návštěvu, bude ideální. Až na Chardonnay a Zweigeltrebe ochutnávám vše, jak už jsem psala, jejich sušší styl vín mi vyhovuje. Dostáváme i jednu "podpultovku" – Pinot Noir 2013 pro srovnání ke "dvanáctce", co je napsaná na degustačním listu. Ta mě však zaujala více. "Takže se uvidíme na degustaci," zakončuji návštěvu tohoto skvělého baru.

 

Blíží se půl šestá. Helas na nás bude naštvaná, už teď máme půl hodiny zpoždění. Ale stejně jí musíme vybrat ta vína. Kde? V Bohémě. Původně jsme si tady hlavně naplánovaly obědovečeři, ale poté, co nás v Degu nacpali nějakými zdravými RAW pomazánkami, nemáme vůbec hlad. Míříme tak rovnou k vinařům. A tady moje zápisky končí :D. Ale co už, od Nového vinařství i Špalka je skvělé vše, na návštěvu jsme vzaly Tramín červený (NV) a Šalfdorfský Kravák (Sauvignon, 2013). A příští rok si ten termín "tradičního" (bývá totiž pokaždé jindy) vánočního večírku lépe hlídat. Tohle se nedá stíhat :-).

 

Please reload

Please reload

Hledejte podle štítků