Dokonalé masové hody v jídelně

Ne, nezbláznila jsem. V téhle recenzi nebudu popisovat žádnou obědovou kantýnu, kde si vezmete plastový tác, na něm by totiž to dokonalé jídlo vypadalo dost nepatřičně. Restaurace Čestr se však jako "moderní česká jídelna" sama označuje, co má ale s jídelnami, jak je asi všichni známe, společného – možná kromě rozsáhlého prostoru – je mi velkou záhadou.

Nebo zde jídelna opravdu kdysi byla? Čestr je totiž tou restaurací, kterou míjíte nekonečným průjezdem Legerovou ulicí směrem na Florenc a která sídlí v nevábné budově bývalého Federálního shromáždění. Možná se vám to místo vybaví také z pořadu Ano, šéfe, kdy o šéfovy hvězdičky bojoval tehdy ještě tým restaurace Zahrada v Opeře. Jakmile však vejdete dovnitř, zapomenete jak na budovu, tak na podchod, kterým jste sem přišli z historického centra. Celé hodiny bych se zvládla jen dívat na naprosto vyladěný interiér, jehož vizuální identitu má na svědomí studio Najbrt. Aneb jak pracovat s motivem hlavy krávy na 100+1 způsob a vždy tak nenásilně a hravě. Interiérem to ale nekončí. Hned se vám začne věnovat příjemná obsluha, která vám doporučí aperitiv ve formě "hladinky" (čepují tankovou Plzeň). I kdybyste neměli na pivo chuť (jako já), jejich přesvědčovacímu stylu, že to je právě to, co potřebujete, neodoláte. Jídelní lístek nás tak zaujal (nejen opět vyladěným designem, ale i obsahem), že mimo původní plány skládáme degustační menu – na začátek za mě tatarák z vrchního šálu s kapary, které v něm však vůbec nepůsobí tak agresivně, jako u předchozích zkušeností z jiných restaurací, kamarádka volí dýňovou polévku. Ze sekce Pečeně, dušené, rožněné ryby si obě vybíráme kolínko pečené na černém pivě. Jednou s kaší, já jsem zvědavá na jejich chlupaté knedlíky. V půlce tohoto chodu už sotva dýcháme, přestože příloze se věnujeme spíše symbolicky. Maso dobře ochucené, měkké, servírované v malých kastrůlcích. Prosíme o delší pauzu před pomyslenou tečkou dne.

A dobře děláme – steaky jsou naprosto dokonalé – já jsem navázala na předkrm kouskem z vrchního šálu (v restauracích jej totiž běžně nevídám), kamarádka zvolila velký ořech. Maso skvěle upravené, aby mě však nadchly hranolky, to se mi tak často nestává. A co teprve doporučená perigordská omáčká, ve které demi glace základu dodávají chuť kachní játra, portské víno a lanýžové máslo. Na dezerty bohužel (chyběly nám ty 3 hovězí žaludky navíc) už nedošlo, ačkoliv i ty – alespoň na papíře – vypadaly více než dobře: kromě "těžších" položek, jako jsou dukátové buchtičky nebo knedlíčky z odpalovaného těsta, je v nabídce například zmrzlina z tmavého piva, švestková nebo pomerančový sorbet, který zřejmě zvolil vedle sedící pár. My si však místo dezertů objednaly digestivy v podobě švestkového Barona Hilbrandta o Žufánkovy ořechovky. Zaujal mě také vinný lístek (hojně zastoupená Morava s důrazem na autentická vína, zejména cuvée Čestr lákalo a příště si jej rozhodně nenechám ujít). Tahle restaurace rozhodně bude vyžadovat více návštěv, jen, než jsem se totiž dostala k sepsání minirecenze, už na webu visí obměněný lístek. A vypadá opět velmi lákavě. A tentokrát to dáme i s tou zmrzlinou.