Please reload

Nedávno jsem napsala

Můj první rok bez šéfů

February 5, 2015

1/2
Please reload

Vybrané příspěvky

Ostrava netušená

June 15, 2015

Co vás napadne jako první, když se řekne Ostrava? Stodolní? Horníci? Jarek Nohavica? Ruda? Baník? Festival Colours? Nás "postižené" možná taky VŠB-TUO, vykřičníkové logo od Studia Najbrt nebo třeba industriální architektura. Právě ta byla hlavním důvodem, proč jsem se do tohoto severomoravského města vypravila na víkend. Výlet pro mě skončil nečekaně: Ostravu jsem si zamilovala – našla jsem plno míst, která můžeme Ostravákům závidět i my v Brně :-), a taky mnoho paralel mezi oběma městy ("ostravská Vlněna" se jmenuje Ostravica-Textilia), včetně naprosto nečekané přehlídky secesní a zejména meziválečné architektury, srovnatelné s tou, kterou tak obdivuji právě u nás (schválně se podívejte na fotky: také vám některé z budov tak připomínají určitá brněnská místa?) 

Důvod mého překvapení má jednoduché vysvětlení: do Ostravy mě to zatím ani pracovně ani soukromě nezaválo. Při svých dobrovolně "samotářských" výletech se navíc snažím držet obdobného postupu: o destinacích, kam se vypravuji, si záměrně dopředu více nezjišťuji, zůstávám u svého více či méně povrchního povědomí (a u Ostravy bylo rozhodně spíše více :-( ). Nechci se nechat ovlivnit dojmy jiných, ani vnímat město jako soupis památek. Moje první procházka městem tak bývá relativně nezaujatá: jen se bezcílně courám a pozoruji. Lidi, architekturu, veškeré dění. Až pak (večer, po několika hodinách toulání se) se teprve podivám do doporučovaných zdrojů a načtené informace si dávám v hlavě dohromady s tím, kolem čeho procházela, co jsem viděla, jak to vnímala, a spoustu míst si už v duchu lokalizuji. A pak se teprve vydávám na tu pravou "turistickou poznávačku“ (i když ani ta u mě nezahrnuje všechny hlavní památky, galerie a muzea).

 

Díky tomuto přístupu jsem také až na místě zjistila pro mě velmi překvapivou informaci: zatímco Brno bylo už v roce 1830 druhým nejlidnatějším městem, dnes třetí v pořadí byste před necelými dvěma sty lety nenašli asi v první stovce: věřte nebo ne, ale v Ostravě žily v roce 1830 pouhé necelé dvě tisícovky obyvatel, větší tak v té době byly i Krnov, Žatec nebo Prachatice. Schválně si to dejte do kontrastu s tím, že v dobách největší slávy jen v Dolních Vítkovicích pracovalo 40 tisíc zaměstnanců.

Obdobně jako nečekané architektonické skvosty (a ano, pro Ostravu tak typickou sorelu jsem záměrně vynechala a Porubě se obloukem vyhnula) mě zaujalo také to, že Ostrava má mnohem lepší zázemí pro cyklisty a bruslaře než Brno (i Praha :-) ): kolem Ostravice vedou nové stezky, po kterých se dostanete spolehlivě z jednoho konce Ostravy na druhý, přímo do centra, ale také klidně až do Beskyd. A řeka samotná láká místní ke koupání (překvapila mě relativní čistotou) nebo posezení u grilů, kterých jsem na procházce zahlédla hned několik. I přes tyto podmínky bylo město o víkendu poloprázdné: navzdory probíhající Muzejní noci i skutečnosti, že v pondělí dojede koncertovat švédská kapela Roxette :-). V Use-IT jsem se pak dočetla, že dokonce 8 z 10 Ostravanů svoje město na víkend opouští. No, a ten zbytek měl super prostor na kolečkové brusle :-).

I na tu Stodolní jsem se zatoulala. A hned mi tam padl do oka program na sobotní večer: jazz v Modré myši. Že zrovna mezi všemi „irskými“ bary, Potrefenou husou a kebaby najdu takové místo, jsem také zrovna nečekala. A tak jsem si mohla sobotní večer užít nejrušnější ostravské ulice po svém: za doprovodu piána a saxofonu.

 

No, celkem jsem po této zkušenosti zvědavá, čím mě překvapí Brémy, kam se chystám příště (jasně, ty levný letenky Ryanairu, vy jste si je fakt nekoupili? :-) )

Please reload

Please reload

Hledejte podle štítků