Please reload

Nedávno jsem napsala

Můj první rok bez šéfů

February 5, 2015

1/2
Please reload

Vybrané příspěvky

Režim na volné noze napříč ročními obdobími

December 2, 2015

Ještě si to pamatuji. Několik měsíců v roce jsem zhruba dvě hodiny před koncem pracovní doby smutně z okna pozorovala, jak nejdříve svítí slunce (ale to máte zrovna poradu), když jednání končí, pomalu se venku stmívalo, až na Brno/Prahu padla tma zcela. Jdete domů a víte, že kolo už nevytáhnete a upíráte veškerou svou vidinu toho, že se na něm svezete, k víkendu. A ejhle, víkend proprší. A tak to jde týden za týdnem, s občasnými úspěchy, kdy si trochu toho venkovního světla užijete.

Když jsem šla na volnou nohu, byl to pro mě jeden ze silných motivů: chci žít i ve dne, chci žít průběžně, nečekat na jaro, na víkendy… Na potom (co když žádné „potom“ nebude). Chci žít více podle sebe, podle toho, jak a kdy mi vyhovuje pracovat. A nechci se probouzet za tmy a vracet se z práce opět, když už slunce zapadlo. A dle výsledků nedávno realizovaného průzkumu Na volné noze nejsem sama: Jako hlavní výhodu práce na volné noze nás 86 % označilo flexibilitu, svobodu.

 

Samozřejmě i jako freelancer pracujete nějakou obdobu pracovní doby (mnohdy i více, s tím, že zaplaceno dostanete hodinově méně :-) ), ale pokud umíte trochu zacházet s časem (a hlavně sami se sebou), můžete od základu změnit svůj život. A to se stalo i mně.

 

Po roce a půl na volné noze jsem však dospěla k tomu, že pro mě existují minimálně dvě varianty toho, jak pracovat s časem, korespondující s ročními obdobími:

Zimní, které nastupuje nyní, se vyznačuje tmou už po čtvrté hodině odpoledne. Tento čas je tak fakticky stropem, dokdy, pokud je vhodné počasí, můžu jít na procházku, na kolo, prostě dělat cokoliv, co mě těší a nabije energií a chutí do další práce. A zbaví pár kilojoulů :-). Abych si to však mohla dovolit a „na pauze“ neměla černé svědomí, chce to ranní disciplínu: zjednodušeně řečeno, kolem poledne už mám odpracovány minimálně 3 hodiny (neřeším teď to, zda se jedná o klientskou/fakturovatelnou práci, odpovídám na emaily, čtu si odborné články nebo píšu tento blog (je 10:20 :-) )). Už vím, že po obědě nemám produktivní část dne. Lepší je tak pro mě jít si nakoupit (koneckonců, v obchodech nejsou ještě takové fronty) nebo se věnovat některé sportovní aktivitě. Ideálně bych se chtěla dopracovat k 3hodinové každodenní pauze, během které nebudu neustále kontrolovat emaily přes mobilní telefon, ale opravdu vypnu. Tohle samozřejmě platí jen, pokud něco nehoří a klient nepotřebuje něco urgentního. Kompatibilita s mými zákazníky je pro mě naprosto klíčovou, na druhou stranu, není možné dělat stále narychlo věci, o kterých klient ví již týden. Druhý pracovní blok tak začne třeba kolem třetí odpoledne, a pak pracuji – s přestávkou na večeři, zprávy… – klidně do 22 hodin. I zde se nyní snažím nastavit si zase horní strop. Ačkoliv se mi totiž večer pracuje nejlépe, specialisté zabývající se spánkovou hygienou by mě za moje sezení u počítače do 1 hodiny ranní asi nepochválili.

Jarně-letní období, kterým jsem život na volné noze začínala (a během kterého shodila 10 kg nabraných za roky sezení v kancelářích), mám tak za sebou už dvakrát. A vzhledem k tropickým teplotám je asi jasné, že popolední doba, tak ideální na různé aktivity v zimě, je v létě naopak naprosto nevhodnou. Na druhou stranu, tím, že je den mnohem delší, nabízí více variant. Dny, kdy se rozhodnu jít na kolečkové brusle, tak sportovně zahajuji po ranním vyřízení nejurgentnějších pracovních záležitostí, které mi v mailu přistály ještě během noci nebo ráno. Důvod je jasný: kromě ještě přijatelných teplot na mém oblíbeném okruhu kolem deváté, desáté hodiny není spousta dětí s rodiči… a já umím jezdit, ale ne brzdit :-). Prázdná dráha je tak pro mě optimální. Na kolo chodím ráda naopak vpodvečer. Celý den tak pracuji a třeba kolem sedmé večerní, až opadnou nejvyšší teploty, vjíždím do lesa. Tyto „cyklodny“ se tak vlastně režimem velmi podobají mému zaměstnaneckému období.

 

Je to tak, i na volné noze dříve nebo později přistoupíte na nějaký systém práce, ač se mi to zpočátku nezdálo („přece si nebudu řídit den, když konečně nemusím“). Punkovost mě však přešla první zimu (druhá právě nastupuje), protože ve finále to vypadá tak, že si ani neužíváte toho, proč (také) na volné noze jste, a ještě vás to štve. Mimochodem, nedávno jsem zjistila, že volné dráhy na bazénu jsou právě kolem poledne. Takže kdybych vám ve 14 odpoledne nebrala telefon, pošlete mail, nebo počkejte, já vám hned zavolám zpátky. A nezáviďte, já pak budu pracovat do těch 22 hodin :-), když už budete mít pravděpodobně padla. Každému jen vyhovuje něco jiného. A já jsem takto (a na volné noze) neskutečně šťastná.

 

Please reload

Please reload

Hledejte podle štítků